Jdi na obsah Jdi na menu

Stavební vývoj kněževeského zámku

23. 3. 2015

Nejstarším jádrem objektu je budova středověké tvrze, obsažené v západním traktu. Intaktně dochovaná patrová trojprostorová dispozice vzniká postupným vývojem, zachovala se ve své pozdně gotické podobě  téměř bez mladších účelových úprav, a to včetně původních interiérových omítek se zbytky rudkové výzdoby. Snad ještě v závěru středověku bylo jádro tvrze rozšířeno o severní kolmo situovaný objekt, vložený do staršího ohrazení sídla. Charakter renesanční dostavby dnes není téměř znám, její rozsah a podobu je možno pouze tušit na základě stop ve zdivu a omítkách v dnešním půdním prostoru. S velkou pravděpodobností byla však stará tvrz zformována do blokové podoby s dvěma nadzemními podlažími.

rychta.jpg

Kněževeský zámek na archivním snímku ze 40. let 20 století

Změny přináší teprve úpravy v polovině 18. století, kdy je část objektu odstraněn a nahrazen jednopodlažní vestavbou se zmíněným loveckým sálem, kabinetem, předsíní a velkou kuchyní. S výjimkou sálu, nesoucího hodnotný trámový strop, byly ostatní prostory zaklenuty pozdně barokní výsečovou klenbou, v kabinetě zdobenou štukovým zrcadlem. Vnější nároží dostavby byla barokně zaoblena a fasády opatřeny bohatým, dnes již nedochovaným, členěním. Výška budovy byla tehdy nepatrně snížena a stavba zakončena mohutnou dominující mansardovou střechou.

knezeves--obraz-zamecku-2.---p.-pesek.jpg

Vyobrazení kněževeského zámku na akvarelu z přelomu 19. a 20. století

Další úpravy byla již pouze účelové a svým rozsahem nepřekonaly předchozí stavební etapy. K nim náleží změna odvodu kouře v kuchyni, zakrytí trámového stropu loveckého sálu hladce omítaným podhledem, či zaklenutí stájové prostory v severním traktu pozdně barokními plackami. Snad teprve před koncem 2. poloviny 18. století, po připojení zámku k usedlosti čp. 3, je starší vzdálená zástavba připojena těsněji k hlavní budově a na zámek tak navazuje nově zřízená stáj s podsklepenou stodolou, opatřená klasicistní plackovou klenbou. Přesto se do dnešní doby dochovaly také pozůstatky starších hospodářských objektů, a to ve hmotě stodoly a v ohrazení přilehlé zahrady. Jejich nejvýraznějším zbytkem je pak izolovaně situovaná brána, nápadně umístěná v zadní části zahradní parcely. 

J. Sadílek, Kněževes čp. 3. Stavebně historický průzkum. Bystřice nad Pernštejnem 2013 - 2014.

Na výše uvedený text se vztahují autorská práva. Pro jakékoliv použití je nezbytný písemný souhlas autora.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA